Klientská zóna

Zasílání novinek


Přihlásit Odhlásit

Reklamy

Meteority

15.02.2013 22:14:16 | admin | 2265x
Většina meteoritů se při průletu zemskou atmosférou roztaví a vypaří. Zda aspoň část tělesa dopadne na zem, závisí na několika okolnostech, z nichž nejdůležitější je hmotnost původního meteoroidu a rychlost, s jakou vstoupil do atmosféry (při rychlosti 11 km/s může na zem dopadnout i meteoroid o původní hmotnosti 10 kg). Dalším faktorem je struktura meteoroidu: železné meteoroidy (siderity) při průletu atmosférou méně odtávají, takže s větší pravděpodobností doletí až na zem. Křehčí chondritické meteory se obvykle rozpadnou na menší části, které se snadněji vypaří; proto jen při velké vstupní hmotnosti mohou dopadnout na zem. Posledním podstatným faktorem je výška, v jaké se meteor přestal zářit. Je-li to více než 30 km nad zemí, pak je velká pravděpodobnost, že se celé těleso vypařilo v atmosféře.
Na světě je znám pouze jediný případ, kdy meteorit zasáhl člověka. Udál se v roce 1954, kdy meteorit zasáhl obytnou budovu v USA a následně popálil spící ženu.

Meteority se dělí na dva základní typy – chondrity a siderity. Podle složení lze meteority dělit na železné, kamenoželezné a kamenné, přičemž kamenné jsou nejhojnější. Meteority pocházející přímo z komet neexistují – kometární materiál je příliš křehký na to, aby přežil let atmosférou.
  • Chondrit je meteorit složen především z křemičitanů. Na průřezu jsou patrné kulové granule, které se jmenují chondrule. Tyto útvary daly tomuto typu meteoritů jeho jméno. Jsou složeny především z olivínu a pyroxenu. V pozemských podmínkách jsou velmi reaktivní a rychle se erodují.
  • Siderit (nezaměňovat s minerálem siderit) je složen především ze železa a niklu. Na rozdíl od chondritů, které po celé trvání sluneční soustavy neprošly chemickým ani horotvorným procesem, pocházejí siderity pravděpodobně z jader rozbitých planetek.